V letech 1992-97 studoval na Filozofické fakultě Ostravské univerzity literární vědu a český jazyk a literaturu. Pracoval jako korektor, novinář, zaměstnanec reklamní agentury, nyní působí jako manažer marketingu.
Od r. 1996 je šéfredaktorem literárního čtvrtletníku Texty, který r. 1996 založili s Jiřím Hrabalem, Jakubem Chrobákem, René Kočíkem a Daliborem Malinou ve Vsetíně. Recenze, překlady a vlastní poezii a povídky publikuje od r. 1995 v řadě periodik (např. v Aluzi, A2, Hostu, Našem Valašsku, Obelisku, Svobodě, Textech, Tvaru, Valašských novinách, Welesu, Týdeníku rozhlas, ZVUKu ad.) Dramaturgicky a redakčně připravil pořady pro Český rozhlas, Českou televizi a Valašskou televizi. Je spoluautorem dvou vydání Slovníku osobností kulturního a společenského života Valašska a hesly přispěl do Literárního slovníku severní Moravy a Slezska, studiemi do dvou svazků Valašsko – historie a kultura (2014, 2019). V letech 2007-2013 byl redaktorem Aluze.
S kolegy uspořádal pět ročníků Středoevropského překladatelského tábora pro mladé zahraniční bohemisty. Pro Masarykovu veřejnou knihovnu již 10 let připravuje a moderuje literární besedy a pořady. Žije na Bystřičce a jeho zálibou je fotografování, jedním z témat jeho fotografií jsou portréty známých českých literárních osobností, které byly otištěny v řadě tiskovin a publikací a které uspořádal i do výstavy Vládci slov. Od r. 2013 provozuje nakladatelství Klenov, ve které jsou svou tvorbou zastoupeni též regionální autoři nebo výtvarní umělci.
Vydal básnické sbírky Prstem na sklo rybám (2013), Mírný severní (2019), Stínový profil (2023), společně s Liborem Sošťákem bibliofilii Synonymum krajina (2024) a knihy věnované historii obce Bystřička. Uspořádal také výbor z díla kronikáře a vlastivědného pracovníka Jana Rouse. Básněmi je zastoupen v ročenkách Nejlepší české básně 2014, Nejlepší české básně 2020, v antologii Krátká báseň (2020) a několika sbornících. Posledním autorským počinem Pavla Kotrly je bibliofilie Potíže se ženami (2025.

Anotace  / Tomáš Knoflíček
Zvuková instalace Adély Konečné a Tomáše Jirsy ve věži frýdeckého kostela sv. Jana Křtitele pracuje s principem vibrace jako sjednocující síly. Síť zvukovodů propojuje jednotlivé rezonující objekty do dynamického celku, jenž evokuje rhizomatickou strukturu – decentralizovanou, živou a neustále se proměňující. Návštěvník si může vybrat, zda naslouchat jednotlivým hlasům nebo se ponořit do komplexní zvukové krajiny. Instalace reflektuje nejen fyzikální fenomén zvuku, ale i způsob, jakým se lidé propojují v sítích vztahů a kulturních komunit. Žádný tón neumlčuje jiný – vše spolu rezonuje.
Adéla Konečná (*2000) je hudebnice a multimediální umělkyně. Studovala na Hudební akademii HF JAMU v Brně a na Sibelius akademii v Helsinkách. V současnosti pokračuje ve studiu na Fakultě umění VUT (Ateliéru video). Ve své tvorbě se věnuje performance, instalacím, sound artu a elektronické hudbě. Stojí za hudebním projektem Orinoko, je členkou kapely DŸSKO a olomouckého subkulturního kolektivu HLUBINA.
Tomáš Jirsa (*1993) je člen uměleckého a subkulturního kolektivu HLUBINA, věnuje se zvukovému umění a performanci. Zajímá jej fenomén DO IT YOURSELF komunit a jejich propojování jako alternativy vůči klasickému pojetí kultury a kulturních institucí. Kromě dramaturgické a kurátorské činnosti se ve vlastní tvorbě dlouhodobě zabývá studiem zvuku a jeho narativů v environmentálním kontextu, jeho možnostmi interakce mezi různými materiály, přičemž zkoumá aspekty jejich sociální rovnosti či nerovnosti.
Adriana Valčová / timmi
Hudební producentka Adriana Morn (Adriána Vančová, známá jako timmi) pracuje samostatně ale i v kolaboracích. Některé základy pro svoji tvorbu čerpá v sakrální hudbě, odkud se inspiruje a tvoří modifikované party převedené do vokálů nebo klávesových vyhrávek.
Hudba je pro ni mystickou praxí.
Využívá svůj vrstvený hlas ukotvený v základech klasického zpěvu, převedený do různých harmonií a mikrotonalit, které jsou typické pro její projev. Dalšími nástroji nesoucími důležitou roli jsou pro ni syntezátory a jiné klávesové nástroje - její první releasy obsahují hutné dronové plochy prostřídané s noisem, klavírem, mluveným slovem a vokálem. Inspirativní jsou pro ni přesahy špinavých, méně konkrétních až abstraktních prvků s krystalickými zvuky syntezátoru, terénních nahrávek nebo klavíru. Její debutový album Theosis (2023) vyšel na labelu Stoned to death a Řehole, další hudba vyšla na několika kompilacích (nejnovější je album Prah vydaném na slovenském labelu Warm Winters, kde skladbou Ťažova reflektuje současný pocit bezútěšnosti a beznaděje ze světa). Její hudba se objevila také na NTS radiu, KIOSK radiu, a jiných.
Na podzim 2024 odprezentovala audiovizuální premiéru společně s výtvarnými umělci Darjanem Hardym a Tomášem Martínkem na festivalu Lunchmeat.V blízké budoucnosti vyjde jedna skladba i na kompilaci pod záštitou magazínu The Wire.
Objevila se také jako součást audiovizuálních uměleckých děl (například soundtrack pro film “Is it just a myth” a performance “Magical Eclipse”, “Kingdom of Hex”, “Verbascum” od Nely Britaňákové nebo hudba do filmu Davida Přílučíka pro Cenu Jindřicha Chalupeckého, soundtrack a performance přímo v lítiovém dolu Zinnwald v rámci projektu Nerostný čas v kolaboraci se Sárou Marc) a mnoho dalších.

Density /text Tomáše Knoflíčka / medailon kurátora

Foto: Marek Malůšek