Věž farního kostela
sv. Jana Křtitele ve Frýdku

Původní věž frýdeckého farního kostela byla vystavěna pravděpodobně ze dřeva. První konkrétnější údaje se dozvídáme z inventáře farního kostela (tzv. „Zápis klenotův kostela frýdeckého“) z roku 1543, kde se o věži píše: „Na zvonici jest velký zvon a druhý prostřední a třetí malý, zvonec na kostele jeden… Zvonek jest jeden ten půjčen na zámek Frýdek na žádost Linharta Tatika, úředníka, ten má zase navrácen býti. Hodiny obecní na zvonici při zvonu.“ Tato věž byla zřejmě poškozena při požáru, který zasáhl kostel počátkem 90. let 16. století.

Vdova po držiteli frýdeckého panství, Anna Bruntálská z Vrbna (roz. Vyškotová z Vodnik), se rozhodla ve spolupráci se zdejším farářem Vojtěchem přistoupit k realizaci výstavby kamenné věže frýdeckého kostela podle velkoryse pojatého plánu. Na výstavbě věže, probíhající od roku 1604, se podílel rovněž i držitel sousedního hukvaldského panství, olomoucký biskup, kardinál František z Ditrichštejna, když vyhověl prosbě Anny Bruntálské a nechal do Frýdku pro tento účel dovážet kvalitní lomový kámen z lomu v Rychalticích. Téhož roku zbožná držitelka Frýdku zesnula a panství přešlo do rukou jejího synovce Jana staršího Bruntálského z Vrbna, který navázal na dosavadní linii podpory katolické církve a výstavba věže mohla pokračovat podle původního plánu až do jeho násilné smrti roku 1620.

Jeho zavražděním dva měsíce před osudnou bitvou na Bílé hoře byla na mnoho dlouhých let stavba věže zastavena. Během třicetileté války navštěvovali město Frýdek nevítaní hosté – morové epidemie a vojska. Velmi poškozen a znesvěcen byl frýdecký farní chrám Mansfeldovými vojáky na Boží hod vánoční roku 1626. I přes tyto smutné události pamatovali farníci na svůj farní kostel i na jeho věž a ti movitější z nich odkazovali ve svých testamentech finanční hotovosti přímo na účel dokončení stavby věže. Jedním z těchto dobrovolných dárců byla např. Žofie Kanečková, která roku 1624 odkázala na potřeby kostela celý svůj majetek včetně gruntu. Za prodej její pozůstalosti získala městská rada celkem 110 tolarů, které pak věnovala na „věži frýdecků“. Ne všechny stavební a finanční aktivity v prospěch kostela však ležely pouze na bedrech měšťanů. Přičinili se i zdejší duchovní, z nichž je možno uvést především faráře Stanislava Nikolaida Agrikolu, který pořídil roku 1636 velký zvon.

Vestfálský mír roku 1648 znamenal nejen konec hrůzné třicetileté války, ale také návrat k dostavbě věže ve stylu raného baroka. A tak, ačkoliv stavba „mnoho let bez přikrytí pro vojenské obtížnosti, durchzugy a gravamina státi musela, nyní pak za pomoci Boží a vysoce urozeného pana Jiřího, svaté římské říše hraběte z Oppersdorfu, svobodného pána z Dubu a Frýdštejna, pána na Horním Hlohově, Frýdku a Ratiboři etc., a nákladem obce zdejší frýdecké v roku 1650 přikrývati se počala a makovice aneb báně na verchu tej věži dne 4 Octobris, to jest na den s[vatého] Františka roku tohož ustavena jest. Do kteréjžto makovice dva vertle a 6 štvrtek žita se vsype. Za což pán Bůh pochválen býti rač, kdež obšírněji o tom stavení, v makovici na verch věže v spisu na pargameně vloženo jest a se nachází.“ Z tohoto zápisu se také dozvídáme jméno tesařského mistra, který zastřešení celé věže řídil. Jednalo se o Havla Juraka zvaného Kocicha ze sousední vsi Staré Město. Kostelní věž sloužila zároveň jako hláska, z níž ponocný hlídal město před nebezpečím ohně.

V nočních hodinách ze 4. na 5. července 1673 udeřil krátce po půlnoci do kostelní věže blesk, který zapálil věž i střechu nad kostelní lodí. Střecha presbytáře však neutrpěla větších škod. V té době byly ve věži farního chrámu zavěšeny celkem čtyři zvony. Všechny vzaly za své v pondělí 12. dubna 1688, kdy vypukl ve Frýdku požár, jehož následky byly v převážně dřevěném městě přímo katastrofální. Za prudkého větru vyhořelo během několika hodin celé vnitřní město i se zámkem, školou, farou a kostelem sv. Jana Křtitele. Obzvláště věž byla tímto požárem nesmírně zpustošena. Barokní báň se rozpadla, vnitřní části úplně shořely, z okenních ostění vypadlo mnoho kamení a veliký zvon z 1636 se zřítil z věže a žár ohně jej zcela roztavil. Ačkoliv pořídil arcikněz a farář Jindřich Samuel Wolf z Března nové zvony, až do poloviny 19. století se dochoval pouze střední zvon z roku 1691, který byl zhotoven díky fundaci zámožných manželů Adama Karla a Pavlíny Anny Hertschlägerových. Tento zvon pocházel z dílny olomouckého mistra Pavla Reimera a byl benedikován ke cti Panny Marie a Jana Křtitele. Zbylé zvony byly v průběhu 18. století několikrát přelévány olomouckými a opavskými zvonaři, až se posléze všechny roztavily při posledním velikém požáru města roku 1848.

Již v první polovině 16. století zdobil věž hodinový ciferník, který je podobně jako zvony zmíněn poprvé již roku 1543. Další spolehlivá zpráva o hodinách pochází až z vizitačního protokolu z roku 1697, kdy nebyly po požáru ještě opraveny.

Věž byla i nadále poškozována požáry. Nejhorším byl katastrofální požár Frýdku, který vypukl 11. dubna 1848 v domě č. p. 106 a zasáhl opět centrum města, kde zcela shořelo 13 domů, vážně byla poškozena radnice, fara a farní kostel. Na horním předměstí shořelo 41 domů, na dolním pak 19. Požárem bylo zasaženo (zcela zničeno či vážně poškozeno) 114 domů. Ačkoliv byl řádění červeného kohouta tentokrát ušetřen zámek, dá se říci, že dnešní tvář centra Frýdku pochází až z oprav a stavebních aktivit po tomto požáru. Tato skutečnost platí především o současné podobě farního kostela sv. Jana Křtitele. Na chrámu byly sníženy střechy, naopak podle projektu vídeňského architekta Fridricha Schmidta byla v letech 1875–1876 dostavěna oktogonální část věže s nepřehlédnutelnou jehlancovitou špicí a upraven interiér.

Ve věži, která tvoří neodmyslitelnou součást panoramatu města Frýdku, jsou od roku 1929 zavěšeny tři zvony. Byly ulity v německé Bochumi roku 1918 původně pro poutní chrám Navštívení Panny Marie ve Frýdku. Jehlanovité zakončení věže bylo pokryto měděným plechem roku 1974. Od roku 1993 procházela věž generální rekonstrukcí, která zajistila především její statiku a opravu pláště.