Frýdecká farnost

v kontextu církevně-správního vývoje Slezska

První spolehlivě doložená písemná zmínka o frýdecké farnosti pochází z roku 1447. Náležela k vratislavské diecézi (založena roku 1000). Patronem arcibiskupské katedrály ve Vratislavi (německý název Breslau, polský Wrocław) je již od středověku sv. Jan Křtitel. Týž světec byl vybrán za hlavního patrona frýdeckého farního kostela. Frýdecká farnost ležela na jihovýchodní hranici vratislavské diecéze s olomouckou diecézí (od roku 1777 arcidiecézí), k níž náleželo již od středověku sousední moravské město Místek. S prvním konkrétním jménem frýdeckého faráře se setkáváme až v roce 1524. Do roku 1654 byla frýdecká farnost součástí těšínského děkanátu, v polovině 17. století náležely do obvodu frýdecké farnosti město Frýdek a sousední vesnice Lískovec a Staré Město.

Kromě farního kostela sv. Jana Křtitele ve městě, kaple Zvěstování Panny Marie, vystavěné v letech 1644–1645 na frýdeckém náměstí a filiálního kostela sv. Jošta na Těšínském předměstí ve Frýdku patřily do duchovní správy frýdeckého faráře ještě dva dřevěné kostely – sv. Šimona a Judy v Lískovci a sv. Ignáce z Loyoly (od roku 1673 sv. Antonína Paduánského) na hoře Prašivá v nadmořské výšce 706 m. Ve druhé polovině 17. století byla do správy frýdecké fary přičleněna nově vzniklá vesnice Panské Nové Dvory a poutní kostel sv. Ignáce z Loyoly na návrší Borová na rozhraní katastrů obcí Lubno a Malenovice.

Poutní kostel na Borové založil počátkem sedmdesátých let 17. století držitel frýdeckého panství, hrabě František Eusebius z Oppersdorfu (1623–1691). Pokračoval tak v liniii svého otce, který vystavěl kolem roku 1640 kostel na Prašivé. Kostel na Borové byl roku 1785 povýšen na farní. Poutní kostel sv. Antonína Paduánského na Prašivé byl roku 1791 převeden do správy farnosti v Dobré. V letech 1740–1759 byl na návrší Vápenky ve Frýdku vystavěn barokní poutní chrám Navštívení Panny Marie, který se stal jedním z nejvýznamnějších poutních míst Slezska. Farníci z obce Staré Město si v letech 1902–1904 vystavěli vlastní kostel sv. Josefa.

V roce 1654 založil vratislavský biskup Karel Ferdinand Vasa těšínský biskupský komisariát, který tvořilo pět nových jednotek nižší církevní správy – arcikněžství (děkanáty) – se sídly v Bílsku, Frýdku, Fryštátě, Těšíně a Vladislavi. Za zakládací listinu frýdeckého arcikněžství můžeme považovat dokument vystavený v Ratiboři 15. října 1654 (tzv. „Consignatio parochiarium ad archipresbyteratum Fridecensem pertinentium“). Oficiálně tedy tvořilo frýdecké arcikněžství v letech 1654–1769 sedm obsazených farností se sídly v Bludovicích, Bruzovicích, Domaslavicích, Dobré, Frýdku, Polské Ostravě a Šenově. Kolem roku 1720 žilo na takto vymezeném území frýdeckého arcikněžství čítající jedno město (Frýdek) a 69 vsí a osad zhruba 12 595 obyvatel, z toho 10 702 katolíků a 1 893 evangelíků.

V roce 1769 ustanovil vratislavský biskup Filip Gotthard Schaffgotsch nové arcikněžství se sídlem v Karviné, do jehož obvodu byly přičleněny dvě farnosti z frýdeckého arcikněžství – Polská Ostrava a Šenov. Podle spisu z roku 1769 se ve frýdeckém arcikněžství v uvedeném roce nacházelo šest farností: Bludovice, Bruzovice, Dobrá, Domaslavice, Frýdek a Hnojník (vakantní farnost) a lokální kaplanství Morávka podřízené faře v Dobré.

Z nařízení vratislavského biskupa Schaffgotsche byl 22. července 1770 dosavadní frýdecký arcikněz a farář Justuj Vilém Pražma z Bílkova jmenován oficiálem duchovní správy a generálním vikářem rakouské části vratislavské diecéze. Byla mu jako generálnímu vikáři podřízena nově ustanovená konzistoř, skládající se ze 4 duchovních z těšínského komisariátu. Do správního obvodu generálního vikariátu v této době spadala arcikněžství: Bílsko, Frýdek, Fryštát, Frývaldov, Jánský Vrch, Karviná, Strumeň, Těšín, Vidnava a Zlaté Hory.

Neúspěšné pokusy o vznik samostatné diecéze se sídlem v Opavě pro Rakouské Slezsko znamenaly, že generální vikariát zůstal nejvyšším církevním orgánem pro rakouskou část vratislavské diecéze až do rozdělení Těšínska mezi Československo a Polsko 28. července 1920. Tehdy vznikl pro československou část vratislavské diecéze tzv. Knížebiskupský komisariát niský a těšínský. Knížebiskupský komisariát niský (také „pro československé západní Slezsko“) měl převážně německé obyvatelstvo, Knížebiskupský komisariát těšínský (také „pro československé východní Slezsko“) zase převahu obyvatelstva českého a polského.

V čele stáli komisaři, kteří měli pravomoc generálních vikářů. Komisariát pro československé západní Slezsko tvořila v roce 1937 arcikněžství Frývaldov, Jánský Vrch, Vidnava a Cukmantl s celkem 35 farnostmi. Komisariát pro československé východní Slezsko tvořila arcikněžství Frýdek, Fryštát, Jablunkov, Karviná a Slezská Ostrava s 45 farnostmi a 1 expoziturou. K frýdeckému arcikněžství náležely před rokem 1938 farnosti: Borová, Bruzovice, Dobrá, Dobratice, Domaslavice, Frýdek, Hnojník, Janovice, Morávka, Sedliště, Skalice a Staré Hamry. Podle modu vivendi z 2. února 1928 (§ 1) se předpokládalo, že tyto části vratislavské diecéze (od roku 1929 arcidiecéze) připadnou k olomoucké arcidiecézi. Jednání příslušné komise, která se měla otázkou úpravy hranic diecézí zabývat, se protahovalo a do výbuchu druhé světové války neskončilo. Tehdy byly do dočasné administrace olomoucké arcidiecézi svěřeny části arcikněžství Frýdek a Slezská Ostrava, které zůstaly v Protektorátu Čechy a Morava.

Ke katovické diecézi bylo již na podzim roku 1938 připojeno 29 katolických farností z části čs. Těšínska zabraného po Mnichovu Polskem. Těžce nemocný vratislavský arcibiskup a Hitlerův kritik, kardinál Adolf Bertram, jmenoval 21. června 1945 zvláštním arcibiskupským pověřencem pro správu čs. části vratislavské arcidiecéze ThDr. Františka Onderka (1888–1962). V roce 1947 byly obě československé části vratislavské diecéze vyňaty z pravomoci vratislavských arcibiskupů a vytvořena z nich Apoštolská administratura se sídlem v Českém Těšíně, podřízená přímo Vatikánu. Poprvé v dějinách českého Slezska zde vznikla vlastní církevní autonomie. Prvním apoštolským administrátorem byl jmenován právě František Onderek.

V Onderkově zvolení apoštolským administrátorem měl Vatikán šťastnou ruku, ke správě tohoto úřadu měl totiž všechny předpokládané schopnosti a vlastnosti. Znal dobře komplikované národnostní i náboženské poměry na rodném Těšínsku, ale i na Jesenicku, kde působil celá desetiletí. Jako apoštolský administrátor v Českém Těšíně měl Onderek plné pravomoci rezidenčního biskupa s výjimkou možnosti udělovat vyšší svěcení. V kritickém létě 1949 stál dr. Onderek na straně českých a slovenských biskupů, kteří v memorandu protestovali proti státní Katolické akci, proti zavírání kněží i proti urážkám Vatikánu.

Byl za to zatčen Státní bezpečností. Onderkovým nástupcem v Českém Těšíně se stal v roce 1962 na nátlak státních orgánů jeho bývalý sekretář Antonín Veselý. Nebyl nikdy schválen Vatikánem a papež jej i přes dva Veselého pokusy nikdy osobně nepřijal. K 1. lednu 1963 došlo k zarovnání hranic děkanátů s hranicemi okresů. Prostor apoštolské administratury byl nyní organizačně rozdělen na 4 děkanáty: Frýdek (22 farností), Karviná (19 farností), Slezská Ostrava (6 farností) a Jeseník (33 farností). Apoštolská administratura byla zrušena papežem Pavlem VI. rozhodnutím z 30. prosince 1977. Československá část vratislavské arcidiecéze byla trvale připojena k olomoucké arcidiecézi. Ta se tímto církevně správním krokem stala, co do rozlohy, první ve střední Evropě. Čítala v té době 731 farností.

Po listopadu 1989 ožila myšlenka na zřízení třetí diecéze v moravské církevní provincii. Přispělo k tomu obnovení slezanství a to nejen v návratu přívlastku slezský do názvu řady institucí, ale také ve snaze o zřízení samostatného slezského biskupství. Papež Jan Pavel II. této prosbě vyšel vstříc bulou Ad christifidelium spirituali z 30. května 1996 a tímto dnem zřídil novou Ostravsko-opavskou diecézi se sídlem v Ostravě. Současně jmenoval jejím prvním biskupem Mons. Františka Václava Lobkowicze, O.Praem. (*1948), dosavadního světícího biskupa pražského (dříve působícího v kněžské službě na Těšínsku – ve Frýdku, Jablunkově a Českém Těšíně). Jeho slavnostní uvedení v biskupskou službu se konalo 31. srpna 1996 v ostravské katedrále Božského Spasitele. Z dosavadní olomoucké arcidiecéze byly vyňaty děkanáty Bílovec, Bruntál, Frýdek, Hlučín, Jeseník, Karviná, Krnov, Místek, Nový Jičín, Opava a Ostrava a z nich zřízena ostravsko-opavská diecéze.

Její území zahrnuje celý Moravskoslezský kraj a také okres Jeseník, který podle státního uspořádání patří do Olomouckého kraje. Diecéze má protáhlý tvar, na severu sleduje státní hranici s Polskem. Sousedí s arcidiecézí vratislavskou a diecézemi opolskou, bílsko-živěckou, žilinskou a olomouckou. Ve 11 děkanátech je 275 farností. K děkanátu Frýdek patří v současnosti tyto farnosti: Bruzovice, Dobrá, Dobratice, Domaslavice, Frýdek, Hnojník, Horní Lomná, Jablunkov, Janovice, Morávka, Mosty u Jablunkova, Sedliště, Skalice, Střítež, Šenov, Ropice, Třinec, Vendryně a Vratimov. Současným sídlem frýdeckého děkana Mons. Rudolfa Sikory je fara v Hnojníku. Již po několik desetiletí vykonávají duchovní správu farnosti Frýdek kněží z Kongregace Nejsvětějšího vykupitele – tzv. redemptoristé (lat. Congregatio Sanctissimi Redemptoris – zkratka CSsR). Od roku 2009 je frýdeckým farářem P. Mgr. Jan Sokulski, CSsR. K současné frýdecké farnosti náleží Frýdek, Lískovec, Staré Město a Panské Nové Dvory.