Stránka     Stálá expozice     Pohledy do dějin farnosti Frýdek     Poutní chrám Navštívení Panny Marie

Poutní chrám Navštívení Panny Marie – papežská bazilika menší ve Frýdku

Na frýdeckém návrší Vápenky byla u silnice vedoucí do Lískovce na náklady vrchnosti roku 1665 vztyčena pískovcová socha Panny Marie s Ježíškem. Plastika madony stojí na hlavě hada a půlměsíci. Jejím autorem je pravděpodobně slezský umělec Salomon Steinhoffer. Místo začalo brzy oplývat zázračnou pověstí. Podle některých zpráv se o mariánských svátcích objevovalo kolem sochy nadpřirozené světlo. Především po údajném uzdravení jisté šlechtičny z Tovarová, sem začala přicházet ve větším počtu pravidelná procesí poutníků z Hané, hlavně z Tovačova, Velké Bystřice a Klenovic. Panně Marii Frýdecké se tak začalo přezdívat „hanácká Panna Maria“.

Roku 1706 nechal frýdecký arcikněz a farář Heřman Leopold Kalinovský vystavět na Vápenkách prostornou dřevěnou kapli a zázračnou sochu umístit na její hlavní oltář. Kaple měla ještě tři boční oltáře zasvěcené Janu Nepomuckému (tehdy ještě nebyl svatořečen), sv. Josefu a sv. Rodině. O mariánských svátcích pak místní duchovní sloužili v kapli a jejím bezprostředním okolí mše pro poutníky. K dalším zázrakům Panny Marie Frýdecké, kromě desítek vyléčení nemocných, byla přičítána událost z 22. července 1707. Při tehdejší průtrži mračen strhnul silný vítr dřevěnou kapli na Vápenkách a padající trámy krovu rozlámaly sokl mariánské sochy. „Samotná socha, postavená na sloupu, však zůstala nedotčena a ani v nejmenším poškozena“, informuje nás o události dobový pramen. Kaple byla znovu obnovena. Stala se dějištěm vleklého a smutného sporu mezi frýdeckým arciknězem a farářem Václavem Tadeášem Faldynou a držitelem frýdeckého panství Františkem Vilémem Pražmou z Bílkova. Hrabě Pražma totiž zamýšlel svěřit duchovní správu poutního místa do rukou minoritů z Opavy, později se uvažovalo rovněž o povolání řádu servitů do Frýdku. K výstavbě zamýšleného kláštera na Vápenkách však nikdy nedošlo a poutní místo zůstalo natrvalo ve správě frýdeckých farářů.

Jelikož počet mariánských ctitelů na frýdeckých poutích každoročně narůstal, vybízela neúnosná situace k výstavbě chrámu, který by nahradil nedostačující kapli. Vratislavská konzistoř však zvolila zdrženlivější postoj a roku 1735 ustanovila zvláštní duchovní komisi, která měla prozkoumat pravost zázračných uzdravení na přímluvu Panny Marie Frýdecké. Závěry komise vyzněly kladně a stavbě chrámu již nestálo nic v cestě. K realizaci mohutného a prostorného kostela podle projektu Bartoloměje Wittwera z dolnoslezské Nisy se odhodlali frýdecký arcikněz a farář Kryštof Jan Paška a vdova pro Františku Vilému Pražmovi, Karolína Františka Terezie, bez jejíhož štědrého finančního přispění by stavba nikdy nezačala. Základní kámen byl položen 4. října 1740. Výstavbu protahovaly probíhající slezské války mezi Rakouskem a Pruskem. Stavební kámen byl dovážen z nedaleké Lipiny a rovněž z kopce Štandl za Místkem. Dne 13. května 1759 byl chrám Navštívení Panny Marie vysvěcen vratislavským biskupem Filipem Gotthardem Schaffgotschem. Dvojice průčelních věží, které se staly novou dominantou Frýdku i celého kraje, byly dostavěny až v průběhu 70. let 18. století.

Chrám je 47,25 m dlouhý, 25,25 široký a 22,75 vysoký. Na jeho výstavbě a výzdobě interiéru se podíleli přední slezští a moravští umělci. Po stranách chrámové lodi je šest bočních kaplí s oltáři s hodnotnými obrazy (od fulneckého malíře Eliáše Františka Ignáce Herberta) a plastikami. Oltáře jsou zasvěceny sv. Josefovi, sv. Filipovi a sv. Hedvice, patronce Slezska (na pravé straně směrem od hlavního oltáře), na protilehlé straně pak sv. Michaelovi archandělovi, sv. Františkovi z Assisi a sv. Janovi z Boha. Za hlavním oltářem s milostnou sochou Panny Marie Frýdecké, vystavěném v letech 1792–1794, se nachází kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1795. Po pravé straně presbytáře je kaple Povýšení sv. Kříže, v níž se nacházela rodinná hrobka Pražmů z Bílkova. Z interiéru chrámu zaujme ještě soubor zpovědnic z roku 1823, cykly obrazů ze života Panny Marie a s evangelijními výjevy od novojičínského malíře Antonína Bergera z roku 1838 či varhany v barokní skříni z roku 1763. Na varhaním kůru je umístěn rodový znak Pražmů z Bílkova – zlaté jelení paroží v modrém poli. Po stranách hlavního vchodu se nacházejí obrazy Panny Marie Růžencové a Panny Marie Karmelské z druhé poloviny 17. století, které pocházejí ze zbořené kaple Zvěstování Panny Marie, která stála od roku 1645 na frýdeckém náměstí.

Neodmyslitelnou součástí frýdeckého poutního chrámu je rozlehlá krypta s mumifikovanými těly poutníků z Moravy, kteří utonuli v rozvodněné řece Ostravici. Odpočívají zde také někteří kněží působící v poutním chrámě ve druhé polovině 18. století. V polovině 20. století sem byly přeneseny kosterní pozůstatky Pražmů z Bílkova z jejich původní hrobky pod kaplí Povýšení sv. Kříže. Frýdecký rodák Josef Lang pro kryptu zhotovil lunetové obrazy zachycující významné momenty z dějin poutního chrámu. V roce 2007 byly v Dytrychově zvonařské dílně v Brodku u Přerova ulity dva nové zvony, Panna Maria (850 kg) a Josef (490 kg), které byly slavnostně posvěceny 5. dubna 2008 ostravsko-opavským biskupem Lobkowiczem a zavěšeny v levé věži.

Obnovené nádvoří před poutním chrámem zdobí čtyři barokní plastiky z 18. století (sv. Antonín Paduánský, sv. Rafael, sv. Gabriel, sv. Tadeáš), dále sochy sv. Michaela a sv. Karla Boromejského z roku 1822 a našich národních patronů sv. Václava a sv. Vojtěcha z roku 1949. V 70. letech 19. století bylo okolo poutního chrámu vystavěno 14 kaplí křížové cesty, které byly posvěceny v roce 1877. Výjevy jednotlivých zastavení jsou dílem mnichovské dílny. Uprostřed areálu byla postavena kruhová kaple Nejsvětějšího srdce Ježíšova, zvaná rovněž Římská.

Věhlasné pouti k Panně Marii Frýdecké přečkaly staletí. Kromě tří hlavních poutí o svátcích Navštívení Panny Marie, Nanebevzetí Panny Marie a Narození Panny Marie se zde konají každou první sobotu v měsíci diecézní pouti za nová kněžská a řeholní povolání. Pro výjimečnou duchovní a kulturně-historickou hodnotu mariánského poutního místa byl chrám povýšen 30. srpna 1999 papežem Janem Pavlem II. na tzv. menší papežskou baziliku (basilica minor). Zařadil se tak do skupiny nejvýznamnějších katolických chrámů na celém světě.

Hájek

V bývalém panském lese Hájek na pomezí Lískovce a Sedlišť vztyčil roku 1786 lesník Michal Hirschheimer u vodního pramene dřevěný kříž. K této události došlo paradoxně v období vlády Josefa II. (1780–1790), jehož církevní reformy redukovaly počet poutních míst v habsburské monarchii. Po počátečních soukromých pobožnostech věřících začali Hájek vyhledávat také poutníci navštěvující Pannu Marii Frýdeckou. Frýdecký farář Josef Karel Schipp zde roku 1834 vybudoval nynější dřevěnou kapli Povýšení sv. Kříže. Další frýdecký farář Pavel Prutek nechal roku 1840 zhotovit nad pramenem kamennou studni s okrasnou mříží. Většina procesí neopomenula Hájek při cestě do Frýdku anebo zpátky domů navštívit, aby se poutníci napili z pramene, umyli se anebo si na památku nabrali do lahvičky vodu, v jejiž léčivou moc pevně věřili. Roku 1891 přibyl do kaple nynější hlavní oltář s dřevěným sousoším Kalvárie, které věnovala Julie Janitzká z Frýdku a které bylo slavnostně posvěceno frýdeckým farářem Karlem Findinským 15. srpna 1891. Areál postupně doplnily sochy Nejsvětějšího srdce Ježíšova a Nejsladšího srdce Panny Marie vytesané z umělého kamene v nadživotní velikosti a zasklený obraz Panny Marie Frýdecké. Poslední generální rekonstrukce celého areálu poutního místa Hájek byla realizována v letech 2006–2007. Dne 1. září 2007 obnovenou kapli v Hájku slavnostně požehnal ostravsko-opavský biskup Lobkowicz.

Madona Frýdecká

Jsou teskné oči tvé, Madono Frýdecká,
hledící do Beskyd, Moravy, do Slezska,
do širých rovin, hor, strání a salaší.
kde ženy předly len, tančili Valaši,
kde černé slzy z lic pobledlých havířů,
stékaly pozvolna do prázdných talířů,
kde lašských „chlopů, rob“ krvavé mozoly,
k tobě se zvedaly po dřině na poli,
kde Leoš Janáček v „Zarostlém chodníčku“,
s Bezručem Petrem ti zpívali písničku,
prostou a obhroublou jak ruce hutníků,
horalů z Beskyd či ostravských horníků,
Madono z Frýdku.

Jsou teskné oči tvé, Madono Frýdecká,
do nichž jsem patříval tak často od děcka
jak malý ministrant u tvého oltáře,
když vzhůru hleděl jsem s důvěrou do tváře,
kterou kdys vtesala zbožná dlaň do písku,
zatímco dole kněz kladl chléb na misku,
který se Tělem stal v té svaté hodině,
co tys Mu dala a pak měla na klíně
po snětí s kříže, jenž jest naším znamením
na cestě vezdejší, pokryté kamením,
Madono z Frýdku.

Jsou teskné oči Tvé, Madono Frýdecká,
jak píseň poutnická „Tys naděje všecka“
z úst Čechů, Němců i Slováků, Poláků
v bolestné svornosti podobné zázraku,
jak hořký pelyněk života bez chuti,
jak smutek mladých vdov, jak vzlyky k zalknutí,
větru pláč v korunách kaštanů staletých,
věnčících hlavu tvou, jako stav, který ztich
po skonu tkalce, co sud svůj na něm lkal,
který teď času proud v bezčasí nese dál,
Madono z Frýdku.

Pro teskné oči tvé, Madono Frýdecká,
pro chvíle útěchy tak časté od děcka,
pro lašských „chlopů, rob“ krvavé mozoly,
pro všechny rány, co u tebe přebolí,
pro černé slzy z lic udřených havířů,
co zvolna stékaly do prázdných talířů,
pro smutek mladých vdov a vzlyky k zalknutí,
pro hořký pelyněk života bez chuti,
pro dálky rovin, hor, strání a salaší,
kde ženy předly len, tančili Valaši,
pro tkalců ztichlý stav, co žalu nitky lkal,
který teď času proud v bezčasí nese dál,
pro chléb, co kladl kněz u tvých stop na misku,
pro obraz vtesaný zbožností do písku,
jak lásky vyznání v „zarostlém chodníčku“
zpívám ti s Janáčkem prostinkou písničku,
Madono z Frýdku.

Libor Koval (1989)

 

 

Staré poutní písně k Panně Marii Frýdecké

1. píseň

Vítej, tisíckrát vítej, ó Maria!
Vítej poklade skrytej, matko milá,
buď uctěná, zvelebená, ode všech vždy oslavená,
ó přesvatá rodičko, ó Frýdecká Matičko.

Tebe jsme my žádali, ó Maria!
Bychom tě zde spatřili, matko milá,
buď uctěná…

Ach, popatř tehdy na nás, ó Maria,
k tvé milosti připusť nás matko milá,
hleď před tebou se koříme, tebe za milost prosíme,
ó přesvatá rodičko, ó Frýdecká Matičko.

2. píseň

Nastokrát buď pozdravena, ó Matičko Frýdecká,
natisíckrát velebena, Královno archandělská,
ty jsi naše milá matka, tys naše naděje všecka,
neb jsi ty ten Jesse kořen,
Maria, krásná Ester.

Rozhlížíš se na vše strany, ó Matičko Frýdecká,
vzbuzuješ k sobě křesťany, Královno archandělská,
ty jsi naše milá matka, tys naše naděje všecka,
neb jsi Ty ten Jesse kořen,
Maria, krásná Ester.

3. píseň

Slyšet je krásný hlas, Maria volá nás: pojďte ke mně,
pojďte sem poutníci, věrní služebníci, navštívit mne.
Matičko Frýdecká, paní naše,
přimlouvej se za nás, za všecky poutníky u Ježíše!

Hlasu poslechněme, k pouti se připravme, uctít matku.
Přes hory, doliny, k rozmilé svatyni tam ve Frýdku.
Matičko Frýdecká, paní naše,
přimlouvej se za nás, za všecky poutníky u Ježíše!