Stránka     Stálá expozice     Pohledy do dějin farnosti Frýdek     Farní kostel sv. Jana Křtitele ve Frýdku

Farní kostel sv. Jana Křtitele ve Frýdku

Historie frýdeckého farního kostela sahá zcela jistě až do první poloviny 14. století, tedy do doby, v níž na kopci nad řekou Ostravicí, která tvořila zemskou hranici mezi Moravou a Slezskem, vznikal slezský Frýdek. Město se konstituovalo v sousedství staršího hradu těšínských piastovských knížat, zajišťujícího výše zmíněnou hranici. Jako v každém středověkém městě, byl i zde vystavěn na okraji městské zástavby kostel, u nějž byla ustanovena samostatná duchovní správa. Prokazatelně je frýdecký farní kostel poprvé zmíněn v soupise lokalit opolského arcijáhenství, které odváděly do Říma tzv. svatopetrský haléř z roku 1447. Již tento středověký chrám nesl patrocinium sv. Jana Křtitele, patrona vratislavské diecéze, na jejíž jihovýchodní hranici frýdecká farnost ležela.

Další konkrétní údaj o kostele je datován k 26. červnu 1490. První písemná zmínka o boční kapli sv. Anny pochází z 19. července 1524. Tato světice byla tehdy ve vratislavské diecézi velmi oblíbena a synoda svolaná biskupem Janem Turzem roku 1509 schválila platnost slavnosti sv. Anny pro celou diecézi. Pro gotický původ této boční kaple svědčí i nedávný objev původní středověké malířské výzdoby klenebních žeber klínového typu s výžlabkem, tvořené pásy imitujícími vložené cihly, a to bělobou střídavě s tmavým okrem. Žebra byla podle běžného zvyku lemována černou linkou, teprve stavebními úpravami klenby po požáru roku 1592 získala žebra nový hranolovitý tvar.

V roce 1543 byl pořízen poměrně podrobný inventář cenných předmětů z farního kostela, tzv. „Zápis klenotův kostela frýdeckého“. Jedná se vůbec o nejstarší známý pramen, z něhož si můžeme učinit první a také jedinou představu o renesanční výbavě farního chrámu z doby před přijetím luterské konfese ve Frýdku. Inventář zaznamenává veliké množství liturgických předmětů a nádob, kterými městský farní kostel oplýval, připojen je také podrobný soupis velice vzácných ornátů z nejrůznějších drahých látek. S polovinou 16. století vstoupila i do města Frýdku reformace a farní kostel byl v letech 1554–1581 prokazatelně ve správě luterských kněží. Nejsme schopni zjistit, zda pastoři přikročili k nějakým radikálním adaptacím v dosavadním vzhledu a výbavě chrámu. Z tohoto období se však v chrámové pokladnici dochoval do dnešních dnů velmi opotřebovaný renesanční kalich zvaný „luterský“.

K definitivnímu návratu nižšího stavovského panství Frýdek ke katolictví došlo za olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského z Pavlovic, který panství koupil od zadluženého Jiřího z Lohova 7. listopadu 1581. Z kopiáře biskupovy korespondence se dozvídáme, že počátkem ledna 1582 byl do Frýdku poslán katolický kněz Michal Regulin jako administrátor do svátku sv. Jiří (tj. 23. dubna) téhož roku. Jelikož faru obýval ještě luterský kněz, který se však musel z rozkazu biskupa Pavlovského co nejdříve vystěhovat, bydlel Regulin nějakou dobu na zámku. Roku 1592 utrpěl chrám při požáru značné škody a po tomto ohni byl nově zaklenut. Přestože se stal takto zvelebený kostel chloubou především všech Frýdečanů, na výstavbě nové klenby se finančně i hmotně významně podílel jistý mlynář Matěj, paradoxně osedlý ze sousedního moravského Místku. Ten však ani v nejmenším nepředstavoval typický příklad zbožného donátora církve, jak by se na první pohled mohlo zdát. Právě naopak, on samotný měl na podpoře takovéto stavební aktivity pramalý zájem. Nebýt toho, že „jsouce loňského roku v městě Frýdku při frejunku,“ kde „se mu příhoda přitrefila, že jest v opilství Jana Šisla, tehdáž rychtáře místeckýho zranil a frejunk zrušil, pročež tam byl do vězení dán“, jistě by jeho jméno upadlo v zapomnění. V důsledku této události jsme ale dobře zpraveni o jeho dalších osudech. Z městského vězení byl totiž propuštěn pouze s tím, že musel finančně odškodnit zraněného Jana Šisla a navíc byl povinen „pokuty na klenutí kostela frýdeckého 250 r[ýnských] a tři pece vápna dáti.“

Vizitační protokol z 2. září 1652 je nejstarším pramenem k poznání vzhledu kostela a jeho liturgické výbavy po škodách, které chrám utrpěl několika požáry a vojenským rabováním v průběhu třicetileté války. Ze znění tohoto dokumentu vysvítá, že kostel byl již celý zděný s přistavěnými kaplemi a sakristií. Loď i presbytář byly klenuty. V presbytáři se nacházel zlacený hlavní oltář, který byl ozdoben „starobylými“ sochami. Na oltářní menz stál stříbrný, uvnitř pozlacený tabernákl, v němž se přechovávala v dřevěném malovaném ciboriu Nejsvětější svátost. Zdi presbytáře zdobily „krásné“ obrazy, podle názoru vizitátorů rozvážně umístěné. V presbytáři stejně jako v hlavní lodi kostela stály „nejzpůsobněji“ rozestavěné lavice pro zámožnější farníky. V závěru hlavní lodi vynikal malbami ozdobený kůr s varhanami. Loď lemoval dřevěný ochoz vybíhající z kůru. Kromě hlavního oltáře stály ve frýdeckém farním kostele ještě tři boční oltáře, které konsekroval 2. července 1649 vratislavský světící biskup Jan Baltazar Liesch z Hornau. Protokol z následující kanonické vizitace z roku 1679 si všímal více liturgické výbavy a bohoslužebných rouch, než-li kostela a jeho mobiliáře. Dozvídáme se pouze, že k lodi kostela byly přistavěny dvě boční kaple a že měla tedy tvar kříže. Chrám byl celý zděný, stejně jako prostorná a železnými dveřmi opatřená sakristie. Památka jeho posvěcení se slavila každoročně v neděli před svátkem sv. Michaela archanděla. V kostele se nacházely celkem čtyři oltáře.

V pondělí 12. dubna 1688 vypukl ve Frýdku požár, jehož následky byly v převážně dřevěném městě přímo katastrofální. Za prudkého větru vyhořelo během několika hodin celé vnitřní město i se zámkem, farní školou, farou a kostelem sv. Jana Křtitele. Obzvláště věž byla tímto požárem nesmírně zpustošena. Barokní báň se rozpadla, vnitřní části úplně shořely, z okenních ostění vypadlo mnoho kamení a veliký zvon z roku 1636 byl žárem ohně zcela roztaven. Jelikož většina obyvatel města přišla požárem o veškerý majetek, bylo frýdeckému arciknězi a faráři Jindřichu Samueli Wolfovi z Března jasné, že od nich v tak těžké finanční situaci nemůže v žádném případě očekávat finanční podporu na zpustošený farní chrám. Pustil se do obnovy kostela a fary vlastními finančními prostředky a také prostřednictvím příspěvků, které všude neúnavně sbíral. Pro farní kostel pořídil po roce 1690 nové oltáře, rozšířil jej přestavěním kaple Povýšení sv. Kříže, na jejíž hlavní oltář umístil dřevěný kříž, který původně stál u Lískovecké brány a nepodlehl zhoubnému požáru, zatímco okolí bylo zcela zpustošeno, což farníci považovali za zázrak a chovali ke kříži velikou úctu. Farář Wolf z Března také společně s manžely Hertschlägerovými a bratrstvem Nejsvětějšího růžence zakoupil pro farní věž tři nové zvony. Nad dosavadní rodovou kryptou vybudoval novou kapli Panny Marie Bolestné a naproti ní na straně evangelijní kapli Andělů strážných a tehdy ještě nekanonizovaného Jana Nepomuckého. Takto obnovený a vyzdobený farní kostel sv. Jana Křtitele byl tedy připraven na opětovné vysvěcení, které vykonal roku 1699 vratislavský světící biskup Jan Brunetti.

Současná tvář farního kostel povstala z oprav po požáru z 11. dubna 1848. Obzvláštní zásluha na této skutečnosti patří zdejšímu arciknězi a faráři Karlu Findinskému (1833–1897). Nejstarší dochovanou částí frýdeckého farního kostela je presbytář. Svědčí o tom protáhlá, původně gotická, okna a klenba. Hlavní pozornost zaujímá obraz sv. Jana Křtitele, hlavního patrona chrámu a celé farnosti, který zobrazuje světce křtícího samotného Ježíše Krista v řece Jordán. Po stranách obrazu se nacházejí barokní sochy svatých apoštolů Petra a Pavla, další sochy představují sv. Václava, hlavního českého patrona, a sv. Floriána, ochránce před ohněm a patrona hasičů. Na oltářem je umístěna plastika Boha Otce trůnícího na nebesích. Plastiky pocházejí z původního barokního oltáře z první poloviny 18. stol. Současná podoba oltáře se datuje k roku 1871. Na levé straně upoutá kazatelna z druhé poloviny 19. století, která je ozdobena polovypouklými řezbami čtyř evangelistů – sv. Matouše, sv. Marka, sv. Lukáše a sv. Jana a desaterem Božích přikázání s křížem na vrcholu. Na protilehlé straně spatříme mramorovou křtitelnici, nad ní sousoší křtu Páně v Jordáně, nad baldachýnem odznak víry (kříž), naděje (kotva) a lásky (srdce).

V přilehlé kapli Povýšení sv. Kříže je umístěn novogotický oltář, který ve svatém týdnu sloužil jako tzv. Boží hrob. Po stranách oltáře můžeme vidět sochy sv. Antonína Paduánského a sv. Františka z Assisi. Kaple samotná byla rozšířena roku 1688 díky tehdejšímu arciknězi a faráři Jindřichovi Samuelovi Wolfovi z Března. Tehdy byl do ní byl přenesen dřevěný kříž, který zázračně neshořel při požáru města v dubnu 1688. Na zadní stěně kaple spatříme zrestaurovanou freskou znázorňující Kristovo vzkříšení z mrtvých pořízenou roku 1888 Karlem Findinským. Barevné okenní vitráže, které znázorňují Krista trním korunovaného a kříž nesoucího, jsou dílem mnichovské umělecké dílny z konce 19. století. Jak je již výše poznamenáno, boční kaple sv. Anny je jednou z nejstarších dochovaných kamenných stavebních částí kostela. Na pravé její pravé stěně se nacházejí odkryté fragmenty původní výmalby kostela z konce 17. století, v zadní části pak nedávno zrestaurovaná freska Panny Marie s Ježíškem pocházející z 19. století. Oltář sv. Anny pochází z roku 1957 a je věrnou kopií původního novogotického oltáře z 19. století, který zcela shořel v roce 1944 vinou zkratu elektrického vedení. Za pozornost stojí také vosková kopie sošky Pražského Jezulátka. V zadní části kaple se nacházejí obnovené barokní zpovědnice. V sousední boční kapli sv. Jana Nepomuckého jsou na stěnách volně zavěšeny vzácné barokní olejomalby sv. Anny (původně obraz starého oltáře v sousední kapli sv. Anny) a Piety, která se původně nacházela na oltáři kaple Panny Marie Bolestné v nedalekém hertschlägerovském špitálku.

Farní kostel obklopoval až do josefínských reforem farní hřbitov obehnaný kamennou zdí s pěti výklenkovými kaplemi s výjevy z Kristova utrpení. Upomínkou na hřbitov jsou tři barokní náhrobky nacházející se na zdi kostela. Významné osoby, které se o farnost obzvlášť zasloužily, byly pohřbívány uvnitř kostela. Pod dlažbou presbytáře nalezlo místo posledního odpočinku několik zdejších duchovních, učitelů, kostelníků či zámožných měšťanů a příslušníků šlechtického stavu, později byla také vybudována prostorná krypta pod boční kaplí sv. Anny. Výjimku tvořil frýdecký rod Wolfů z Března, pro nějž nechal farář Jindřich Samuel Wolf z Března přistavět po požáru samostatnou pohřební kapli zasvěcenou Panně Marii Bolestné. Zde se nachází také figurální epitaf tohoto významného frýdeckého rodáka. Druhý z nich je možno spatřit v předsíni pod věží.