Večerem provázel a české překlady četl básník Petr Hruška.
Autorské čtení, překlady a diskuse se dvěma významnými bosenskými autory, kteří během
válečných událostí v Jugoslávii v 90. letech 20. st. odešli do emigrace.
Večer při příležitosti uvedení sbírky Stalaktit Adina Ljuci.
Pořádá Galerie Věž ve spolupráci s Jiřím J. Macháčkem a Mezinárodním literárním festivalem
ProtimluvFest 2019.
odkaz: http://protimluv.net/protimluvfest2019/
Adin Ljuca (*1966, Zenica, Bosna a Hercegovina) je básník, prozaik i překladatel, který žije
od roku 1992 v České republice. Pracoval jako knihovník ve Slovanské knihovně a vedoucí
historického fondu v Národní technické knihovně v Praze. Na ProtimluvFestu 2019
bude uvedena v českém překladu jeho sbírka Stalaktit (bosensky 2015), již dříve u nás publikoval
vedle sbírek také prózy, např. Jeden bílý den (2017). Z češtiny přeložil nejrozsáhlejší výběr
z tvorby Ivana Wernische, rozsáhlý výbor z básnického díla Petra Hrušky nebo sbírky povídek
Jana Balabána Možná že odcházíme (Možda odlazimo, 2018) a Jsme tady (Tu smo, 2019).
„Abys dosáhl té krásy, musíš být trpělivý, / jako stalaktit.“
Milorad Pejić (*1960, Tuzla, Bosna a Hercegovina) od roku 1992 žije ve Švédsku. Výjimečná osobnost
nejenom jihoslovanské poezie. Jeho básně byly přeloženy do angličtiny, němčiny a švedštiny.
V říjnu tohoto roku se zúčastní ProtimluvFestu a pro příští rok je připravován rozsáhlý výbor z jeho díla.
„Když už nemáš další otázky a máš sílu, zbývá jediné – zvolit způsob.“
foto / Eva Landsbergerová
audiozáznam / Tomáš Rozehnal, Jakub Rozehnal, Radim Houfek
Autora uvede literární historik Pavel Hruška,
redaktor nové sbírky Mezzovoce připravované nakladatelstvím Dauphin.
Radovan Jursa *1970, Frýdek-Místek.
Povoláním lékař, kardiochirurg. Od ukončení studia pracuje ve Fakultní nemocnici
Ostrava. Vydal básnické sbírky Pianissimo (1999) a Mezi žebry déšť (2012).
Uveden Divadlem hudby a poezie Agadir pod názvem Pot v ústech (CD, 2012).
Zařazen do antologií Briketa (2013) a Korene/Kořeny (2018).
foto / Eva Lansbergerová
audiozáznam / Tomáš Rozehnal, Jakub Rozehnal, Radim Houfek
Pavel Novotný ┃*1976, Liberec
Pavel Novotný působí jako vedoucí Katedry německého jazyka
na Technické univerzitě v Liberci. Píše poezii a písňové texty, vydal básnické sbírky „Sběr“, „Mraky“ a „Havarijní řád“ a společně s Helenou Skalickou prózu „A to si pak můžeš řikat, co chceš“. Jeho celoživotní tvůrčí projekt tvoří „Tramvestie“, v principu nekonečný soubor zvukových a textových záznamů, mapujících tramvajovou jízdu mezi Libercem a Jabloncem nad Nisou. Společně s Jaromírem Typltem jevištně zpracoval dadaistickou skladbu Kurta Schwitterse „Ursonate“. Pro ČRo3 vytvořil řadu radiofonických kompozic (např. „Vesmír“, „Tramvestie“, „Promeření“). V německém nakladatelství Arco vydal dizertační práci o literární koláži a montáži a zabývá se teorií akustické literatury. Překládá především z němčiny (H. M. Enzenzberger, Gerhard Rühm, Konrad Bayer, Volker Braun, Anja Utler a.j.) Zatím posledním překladem je antologie Wiener Gruppe (společně s Nikolou Mizerovou, Rubato 2015)
Pavel Novotný bude číst ze svých překladů Enzensbergerova Titaniku.
Projekt Umění překladu
foto / Eva Landsbergerová
audiozáznam / Tomáš Rozehnal, Jakub Rozehnal, Radim Houfek
Pavel Kotrla *1974, Vsetín
V letech 1992-1997 vystudoval na Filozofické fakultě Ostravské univerzity literární vědu a češtinu. Od roku 1996 je šéfredaktorem literárního čtvrtletníku Texty, který v roce 1996 založili s Jiřím Hrabalem, Jakubem Chrobákem, René Kočíkem a Daliborem Malinou ve Vsetíně. Do provozu uvedl a v chodu udržuje internetovou knihovničku rukopisů Scriptorium.
Recenze, překlady a vlastní tvorbu publikuje od roku 1995 v řadě periodik. Pravidelně psával sloupky pro Tvar a Host. Je spoluautorem dvou vydání Slovníku osobností kulturního a společenského života Valašska a hesly přispěl do Literárního slovníku severní Moravy a Slezska, vydal knihy z historie Bystřičky a básnickou sbírku „Prstem na sklo rybám“ (2013). V letech 2007-2013 byl redaktorem Aluze, revue pro literaturu, filozofii a jiné.
foto / Gabriela Kotrlová
audiozáznam / Tomáš Rozehnal, Jakub Rozehnal, Radim Houfek
Akolektiv Helmut je pětičlenné uskupení, jehož společná práce osciluje na pomezí autorské tragédie a mysteriózní šarády. Vyznačuje se smyslem pro podivno, nespoutaným humorem
a delikátně vylouhovaným nevkusem.
S čaganem lamag nohy je dokumentárně-divadelní pořad, který Akolektiv Helmut připravil během svého týdenního terénního výzkumu v beskydských horách. Uprostřed divoké přírody se za průletu komety probouzí partyzáni, zbojníci,myslivci, medvědi i turisté, aby se setkali napříč časem, prostorem a jazyky.
foto / Eva Landsbergerová a Luděk Krulikovský
komponovaný večer se zaměřením na překlad Chazarského slovníku Milorada Paviće
a dalších autorových knih, Vnitřní strany větru a Papírového divadla
moderovala / Dagmar Čaplyginová
hudba, scénář / Petr Mecner
výběr textů, čtení ukázek, scénář / Jan Lörinc
spolupráce / Dagmar Čaplyginová
Projekt Umění překladu
foto / Eva Landsbergerová
audiozáznam / Tomáš Rozehnal, Jakub Rozehnal, Radim Houfek
violoncello, zpěv
hudba: Dorota Barová,
texty : Dorota Barová, Teresa Drozda, K. K. Baczyński, Lukáš Fila
vstupné dobrovolné
16.11.2018 Milan Bátor Recenze
Violoncellistka a zpěvačka Dorota Barová je známá zejména jako členka kapely Tara Fuki. Spolupracovala také s Vertigo Quintetem, Anetou Langerovou, Lenkou Dusilovou a projektem Tugriki. Rodačka z Třince nyní vydala své první sólové album nazvané Iluzja. Nahrála ho v komorní sestavě s kytaristou Miroslavem Chyškou (Illustratosphere, J.A.R., Sexy Dancers) a baskytaristou Jakubem Vejnarem (Muff), v jedné skladbě hostuje klavíristka Beata Hlavenková. Kolekce desíti písní vytváří jedinečnou mozaiku, která hloubkou výpovědi, introspekcí a intimitou patří k hudebně nejsilnějším momentům posledních let.
foto / Eva Landsbergerová
Low Cost aneb Mezi zemí a nebem
Vlastní témata se podřizují prostoru věže. Během týdenního intenzivního pobytu čtyři umělkyně (Petronela Bencová, Iveta Šafránková, Terezie Vaňková a Monika Urbanová) velmi osobitým napojením na místo proměnily věž v obytný a tvůrčí prostor. Jejich site specific instalace organicky prorůstá galerií v přirozené symbióze. Genius loci místa se zračí v procesuálnosti ve všech vzniklých dílech, ze kterých zde vidíme výběr.
Námět výstavy Low cost odkazuje k jednoduchému, účelovému a úspornému řešení. Výsledné práce ovšem nejsou jednoduché, ale pracují s velmi rafinovanou zkratkou, ve které se odráží jejich zkušenost s mediem malby a zejména citlivost zkratky a úsporného vyjadřování.
Vyrůstající borovici Ivety Šafránkové, která pomyslně vyrůstá od paty věže a z níž vidíme jen korunu, můžeme číst jako znak, symbolicky zastupující pamětové médium a nenápadný stín stromu měnící se v mapu osobních vztahů vpíjejících se do zdí věže.
V dalším podlaží vidíme citlivou vibrující instalaci maleb na vyřazená autoskla Terezie Vaňkové v interakci s velkoformátovými zátišími na surovém plátně Petronely Bencové. Přestože jsou obě bytostné a výrazné figuralistky, inspirovaly se zde přítomnými věcmi a vytvořily vzájemně se doplňující svět předmětů, kterými zde byly obklopeny. Můžeme je zde ovšem vnímat také jako metaforu komplikovaných lidských vztahů, zde zastoupených vrtačkami, židlemi, kyblíky. Vnímáme potřebu zachycení času v obraze, který zde v pravidelném rytmu zprostředkovává odbíjení zvonů. Objekty na obrazech se přeskupují a vznášejí a rotují vzhůru.
Zajímavé je pozorovat vztah mezi připraveným námětem Moniky Urbanové, zachycující jakýsi dialog či vztah dvou figur, zastoupených zde pouze tričky, a postupným prorůstáním vlivů prostředí a vrstvením dalších motivů vč. využití cihlového prachu k probarvení obrazu. Ostatně tento fenomén využití špíny, prachu, odpadu atd. v malbě prostupuje tvorbou všech vystavujících umělkyň a rezonuje s první částí výstavy Low cost, ze které zde zůstává zvuková instalace, záznamenávající ruchy a zvuky přípravy obrazů.
Výstavu pak uzavírá Iveta Šafránková levitující postavou u zvonů věže, nebo spíše jejím obalem, ženskými šaty a obrazem v jednom, sešitým zde ze zbytků malířských pláten. Existenciální pocit úzkosti a závrati umocňují odložené papuče na trámu.
Ve Frýdku-Místku, 3. srpna 2019
Ivo Sumec
foto / Jiří Žižka
◼ o autorech ◼ Reportáž České televize z Low cost 1 ◼ Reportáž České televize z Low cost 2
projekt Umění překladu
Mila Haugová │ *1942, Budapešť
Absolvovala Vysokú školu poľnohospodársku v Nitre (1959–1964). Pôsobila ako agronómka, potom ako stredoškolská učiteľka. V roku 1972 sa presťahovala do Bratislavy. V rokoch 1986–1996 bola redaktorkou literárneho časopisu Romboid. V roku 1996 absolvovala študijný pobyt v USA. Žije striedavo
v Bratislave a v Zajačej doline.
Mila Haugová je jednou z najproduktívnejších a najinšpiratívnejších slovenských poetiek. Je zároveň najprekladanejšou slovenskou poetkou, jej básne vyšli v angličtine, francúzštine, maďarčine, polštine, španielčine, taliančine,
v nemčine dokonca päť kníh prekladov. Okrem toho vyšli v rôznych antológiách a literárnych časopisoch preklady jej básní do angličtiny, francúzštiny, nemčiny, poľštiny, bulharčiny, maďarčiny, ruštiny, ukrajinčiny, čínštiny a esperanta… Značnú časť jej diela tvoria i preklady a prebásnenia, z ktorých najvýznamnejšie sú preklady poézie autorov a autoriek druhej polovice dvadsiateho storočia (S. Plath, I. Bachmann, E. Lasker-Schüler, P. Celan, G. Trakl a i.).
Mila Haugová / TELO SNA
Hviezdy vyrastajú zo zeme.
Z hustej a lepkavej tmy
ostrý hlas prikazuje: poď!
Tu spadne meteor,
dlho dohára čiara
a sype do tmy svetlo.
Objaví telo sna:
miesto, kde nič nerastie,
sadrový odliatok chrbta,
hadie vajce hlboko v zemi,
milovanie bez dotyku,
lásku
a jej zvieraco zúfalé oko Kyklopa.
foto / Eva Landsbergrová
audiozáznam / Tomáš Rozehnal, Jakub Rozehnal, Radim Houfek
Oxymóron ve Věži
Jiří Macháček, Petr Ligocký a Oskar Mainx, redaktoři ostravské revue a nakladatelství Protimluv, budou číst
ze svých autorských textů spolu s polským básníkem Maciejem Meleckým, kterému v Protimluvu v českém překladu vyšel v roce 2017 rozsáhlý výbor Prask. Součástí polsko-českého večera bude rovněž vystoupení dua Pavel Johančík (kytara, zvuky) a Jiří Macháček (housle) a uvedení nového červnového čísla revue Protimluv, v němž je například publikován rozsáhlý blok českých autorů tzv. krátkých básní, od K. H. Borovského až po Jaroslava Žilu.
projekt Umění překladu.
foto / Luděk Krulikovský, Eva Landsbergrová
audiozáznam / Tomáš Rozehnal, Jakub Rozehnal, Radim Houfek
◼ Medailony Revue Protimluv a Macieje Meleckého ◼ videozáznam / Patrik Havelka
Petr Hruška bude číst ze své nové sbírky Nikde není řečeno, Host 2019
Pavel Kolmačka bude číst ze své nové sbírky Život lidí, zvířat, rostlin a včel, Triáda 2018
plakát
Petr Hruška / Nikde není řečeno, Host 2019
Jedním z klíčových témat nové sbírky Petra Hrušky je ocitání.
Ti, kdo v jeho básních žijí, se neustále ocitají v nečekaných situacích a na rozmanitých místech v jakémsi typicky hruškovském neklidu, náhle zbaveni vědomí stability. Svět se s nimi kymácí jako na lodi, což je opakovaný motiv jeho básní, které v této sbírce častěji než dřív překračují práh domova. Ono ocitání však skrývá i řadu dalších významů. Především předestírá znejisťující otázky citu a citového prožívání jednoho člověka druhým. A nad tímto vratkým počínáním pochybujících lidí bez přestání rostou obří konstrukce hal a jiných monster naší doby, v tragikomickém úsilí udržet svět pohromadě… Básně různých odstínů, podivná torza připomínající útržky z pravěkých hliněných destiček. Právě zde zkáza času vytvořila nové, úchvatné básně. Nepokojně komponovaná sbírka o nepokoji dneška.
Zdroj:
https://www.hostbrno.cz/nikde-neni-receno/
Pavel Kolmačka / Život lidí, zvířat, rostlin a včel, Triáda, 2018
Bez většího rozruchu vydal Pavel Kolmačka opět po čtyřech letech novou básnickou sbírku – Život lidí, zvířat, rostlin, včel. Její poetika do jisté míry navazuje na předcházející soubor Wittgenstein bije žáka, ale v mnohém spíše na dřívější Moře.
Kolmačkův jazyk je v této sbírce zcela zásadně ukotven v české skutečnosti, jak je patrné hlavně z typicky českých pojmenování zvířat a rostlin. Autor se vyhýbá nadbytečným opulentním metaforám i sentimentálnímu lyrismu a vytváří, především pomocí přírodních výjevů a naznačených pomíjivých okamžiků (hlavně v básních centrálního oddílu Život nad kráterem), obrazy, jež jsou spíše křehké než působivě symbolické. Podstatným znakem jeho stylu je i básnicky produktivní využívání novinářských klišé či bulvárních frází, které se v nové sbírce objevují ve větší míře než dříve a v lehce ironickém kontextu („I Baník vstal z hrobu. I Baník!“; „Realitou se staly džíny pro zeštíhlení“).
Život lidí, zvířat, rostlin, včel evokuje stísněnost, ale současně smířenost se stavem skutečnosti, jenž úzkosti budí. V předchozí sbírce hrál podstatnou roli přímočarý pohyb – chůze, běh, kroky, cesta, ulice aj. („Jdeme. Jsme.“) –, v Moři zase věčné vlnění a kývání. Zde se hlavním tématem stává rozplynutí ve světě – příroda je popisována jako živý organismus a neovlivnitelné události jako určující momenty, zatímco „já“ ustupuje kamsi do pozadí, splývá se vším, co je básnicky reflektováno. Zároveň to ale není žádné mystické splynutí s veškerenstvem a dosažení nirvány; Kolmačka spíše svým osobitým básnickým jazykem ohledává bolesti i krásy života, kterému podléhá: „Život nic nezastaví. / Rozrazí ploty, brány / surovou něhou, / něžnou divokostí.“
Zdroj, úryvek:
http://www.iliteratura.cz/Clanek/40955/kolmacka-pavel-zivot-lidi-zvirat-rostlin-vcel
foto / Eva Landsbergerová
audiozáznam / Tomáš Rozehnal, Jakub Rozehnal, Radim Houfek
Úvodní slovo Tomáš Koudela, autorské čtení / píšící malíři Jan Vrak a Pavel Forman
Výstava potrvá do 31. července
pozvánka
Ivo Sumec / *1970, Frýdek-Místek
Mezi léty 1988-1994 studoval na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. Od roku 2003 působí jako asistent Ateliéru malby Fakulty umění Ostravské univerzity. V současné době autor žije a tvoří v Ostravě a prostřední Bečvě.
Sumcovy obrazy jsou nenápadné a neokázalé. Zobrazuje obyčejné věci okolo nás - pneumatiky, domácí zvířata, batoh, chleba, hrnky atd... Viděné předměty mu nejsou cílem detailního zkoumání, ale zajímá jej tvar, povrch, místo, které v prostoru zaujímají, vlastnosti, které jsou jakoby samozřejmé, kterými se běžně nezabýváme, nevidíme je a nejsou pro nás atraktivní.
Sumec předměty zastavuje, znehybňuje, absolutizuje.
Vytváří z nich obecné znaky, principy vizuální zkušenosti.
Tomáš Koudela
suma
nad podvečerem města
nesla se jeho nostalgicky ztichlá malost
k úvrati výšky
jež sdílí své lože
s hlubokým povzdechnutím na jedné straně
a
křídlem naděje
zemi snášející
věčnou tečku za větou
k opačnému konci stolu
kdo z vás mne zradil
já ne
já ne
já ne
zvoní
hrábě lásky a nenávisti
Jan Vrak 2019
foto / Ivo Sumec
autorské čtení a písně inspirované některými texty z Parabible
farní zahrada při farním kostele sv. Jana Křtitele
foto / Luděk Krulikovský
úvodní slovo Tomáš Rozehnal
Písně blízko smrti
resuscitace derniérami umrtvených songů z divadelních představení
a árie z opery Sternenhoch
Ivan Acher / hudba, průvodní slovo
Jana Vébrová / zpěv
Vanda Šípová / operní árie v esperantu, scénické čtení
◼ Miroslav Malovec / přednáška o esperantu
Pořad je součástí projektu Umění překladu
Ivan Acher │ *1973, Liberec
Se štěstím nevystudovaný hudebník a skladatel, který své působení na scéně elektroakustické hudby přirozeně propojuje kompozicemi v oblasti soudobé hudby. Jeho tvorba se vyznačuje progresívním nadžánrovým hledačstvím a překvapivými přístupy k instrumentaci, aranži i používání hudebních a nehudebních nástrojů, které si sám vyrábí. Od roku 2002 spolupracuje s Agon Orchestra – souborem pro soudobou hudbu, pro který vytvořil bezmála 20 orchestrálních skladeb. Jeho orchestrální skladby zazněly na festivalech vážné hudby v Praze (Pražské jaro) a v mnoha dalších evropských městech. Významnou součástí jeho tvorby je hudba pro taneční a divadelní inscenace. Soupis přesahuje 150 titulů realizovaných u nás a v zahraničí. Na objednávku Národního divadla v Praze napsal operu Sternenhoch, která se po loňské premiéře setkala s velkým úspěchem u veřejnosti i kritiky.
foto / Luděk Krulikovský a Eva Landsbergerová
literárně-hudební večer / projekt Umění překladu
Eva Turnová / basa, zpěv, autorské čtení, překlady z angličtiny
Michal Nejtek / klávesy
Jan Horváth / bicí nástroje
Ivan Manolov /elektrická kytara
Eva Turnová četla z Turnových hájů sloupky související s tématem překladu a ukázku z knihy Marka Vonneguta Expres do ráje
Eva Turnová │ *1966, Praha
Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Přeložila knihu Marka Vonneguta Expres do ráje, zfilmovanou verzi Červeného trpaslíka a řadu dalších filmů a scénářů. Hrála ve filmech Honzy Hřebejka, Petra Zelenky a Viktora Tauše. Působila jako basistka v kapele The Plastic People of the Universe.
Nyní vede hudební projekt Eturnity. Skladby ve stylu alternativního rocku pocházejí převážně z její dílny, ale i od Michaela Nejtka
a Mejly Hlavsy. Texty jsou od Vratislava Brabence, Vladimíry Čerepkové, Oldřicha Janoty, Zbyňka Hejdy a Minny Pyyhkally.
Eva Turnová přeložila knihu Marka Vonneguta Expres do ráje, zfilmovanou verzi Červeného trpaslíka a řadu dalších filmů a scénářů. Chystá se také překlad Turnových hájů do angličtiny.
foto / Luděk Krulikovský a Eva Landsbergrová
Libor Magdoň vyučuje češtinu a dějepis n a Gymnáziu Petra Bezruče v Místku a na Filozofické fakultě Ostravské univerzity externě učí slovenskou literaturu a Základy praxe pro učitele českého jazyka. Pravidelně od roku 2001 moderuje literární večery a diskuse s překladateli, spisovateli a literárními vědci v ostravském klubu Fiducia a v místeckém Zeleném baru besedy s akademickými pracovníky. Moderuje také večery se spisovateli na ostravském Měsíci autorského čtení. Příležitostně také spolupracuje s Českým rozhlasem Ostrava a se stanicí Vltava.
audiozáznam / Tomáš Rozehnal, Jakub Rozehnal, Radim Houfek
Ostravský multimediální umělec nás svou epopejí z baladických písní, tzv. hallad,
které napsal po návratu z peruánské džungle, provede slovem, zvukem a pohybem.
Umění překladu
Marek Pražák (*1964, Ostrava) je mnohostranným umělcem, věnuje se soše, malbě, performanci, hudbě a literatuře. Sám sebe také charakterizuje jako „univerzalistu“, tedy jako tvůrce, který těží z pohybu mezi žánry i médii. Spolu s dalšími členy vokálně-instrumentální skupiny Norská trojka zhudebňoval básnické texty Vladimíra Holana, Petra Hrušky, eskymáckou poezii, ale také vlastní autorskou tvorbu. V roce 2002 vydal sbírku Relace rádia hitů, kterou doprovodil rovněž svými kresbami. Jeho texty byly publikovány v domácích (Host, Protimluv, Tvar, Obrácená strana měsíce aj.) i zahraničních periodikách (Pobocza) a byly přeloženy do angličtiny, němčiny, polštiny, chorvatštiny aj. Autorská čtení často doplňuje vlastním hudebním doprovodem, přičemž jeho vystoupení se stávají performancí sui generis. Text Hallada o Olejovém Městě napsal v roce 2010 po návratu z peruánské džungle.
◼ ukázky z Hallady o Olejovém Městě, vydalo nakladatelství Protimluv 2018
foto / Eva Landsbergrová a Luděk Krulikovský
audiozáznam / Tomáš Rozehnal, Jakub Rozehnal, Radim Houfek